Před několika roky jsem si koupil v Českých Budějovicích knížku od Mathewa Brennana Lovci zabijáci a zjistil jsem, co vlastně znamená ta kobyla ve žlutém poli, kterou jsem viděl na rukávech u některých lidí. Začal jsem se více zajímat o válku ve VietNamu, shánět literaturu a oprášil jsem modelářské vybavení. Z povrchního zájmu se vyklubala posedlost dozvědět se co nejvíce o tomto období a vytvořit si sbírku techniky používané US ARMY. Ve vitríně mám dneska několik verzí Hueye, Cobru, pochopitelně Loach, říční člun Piber, vyprošťovák M 88, Pattona, nakláďáky, atd. atd.

Dospěl jsem až k tomu, že chci domů pušku M 16. Sháněl jsem dlouho a marně. Pak jsem narazil na webovky o airsoftu. Udělal jsem tu zásadní chybu, že jsem se šel podívat do prodejny Anareusu v Bořivojově ulici v Praze 3. Na zdi tam visely M 16 v několika provedeních a já se chvíli bavil s lidičkama, který tam posedávali. Nedalo jim ani moc práce mne přesvědčit, že lepší než maketa, je funkční kousek, se kterým se dá jezdit na manévry a vyblbnout se. Zvláštní poděkování patří zejména Martinovi Jirsovi, který mne vzal s jejich 173. výsadkovou na akci u Čerčan. Zblbnul jsem do airsoftu definitivně....

Moje první manévry

V sobotu ráno jsem nastrkal do auta novotou zářící M 16, navlékl na sebe woodlandy (au au nebijte mně) a parkera, do náprdelníku strčil láhev, protože se mi nepodařilo doma na poslední chvíli najít obal, dvoje sušenky a pytlík kuliček. V Čerčanech jsem byl o patnáct minut později, protože jsem si chtěl zkrátit cestu a samozřejmě špatně odbočil. ( Z Prahy bych trefil, ale tentokrát jsem jel z Brodu zadem, no...) V koloně asi pěti aut jsme vyrazili k bývalému rekreačnímu středisku, já cestou stihnul píchnout a na místě se všichni začali profesionálně připravovat na bitvu, zatímco já si střídavě nandaval a sundaval ochranné brýle a třesoucíma se rukama sypal kuličky do zásobníku. Rozmístili jsme se v objektu a mariňáci nás začali hledat. Po půl hodině v prkenné pozici, kdy jsem se snažil udržet v zorném poli tři okna, chodbu a vytlučené dveře jsem odhodlaně vylezl a začal šmejdit po baráku. Dírou ve dveřích se mi podařilo lokalizovat nohy v maskáčích a vyrazil jsem po nich. Po chvíli nakukování za roh mi kolem hlavy prosvištělo několik kuliček a já začal také neohroženě pálit po vykukující hlavě. Byl prostě lepší, dostal mne do ruky. Během dne jsme se několikrát prostřídali v různých situacích, vyděsili několik houbařů, kteří si asi mysleli, že jsme Saddámův výsadek a já několikrát málem trefil svého spolubojovníka Piškota, kterému se touto cestou veřejně již poněkolikáté omlouvám. Holt dvoje brejle (dioptrické + ochranné) nejsou to pravé ořechové, jdu do kontaktních čoček. Ale bylo to super a už se těším jak malý dítě na další akce.

Další akcí (kde jsem byl já)byly Mokrovrata (snad to píšu dobře), kde nám opět přálo počasí a my se mohli opět vyřádit. Cestu opět provázeli drobné problémy, kdy jsme s Vítkem odbočili podle instrukcí a po 500 metrech skončili v lese mezi palposty a k mojí hrůze i dírama o průměru skoro 1,5 metru. Díky tomu, že jsem měl před půl rokem geniální nápad koupit si Citroena (podvozek se dá zvednout o cca 15 cm) náhonem 4x4, jsme se kupodivu po 20 minutách bloudění dostali ven z lesa. Kluci z Bundeswehru asi na nás koukali jak na blázny, když jsme se jim motali s autem pod okny. Na cestě na nás čekala Mořská včelka Hoblík a tak se nám podařilo se jakžtakž zformovat a vyrazit k objektu, kde lidi od Delty už pilně mydlili do Němců. Kolem poledne nastal menší konflikt s paintballistama, kteří nás nejdřív chtěli vyšťouchat, ale podařilo se s nimi domluvit na kompromisu, že se budeme střídat, takže k bitvě barva versus antiperle naštěstí nedošlo. Tahle akce se mi líbila ještě víc, bylo víc lidí a celý to mělo takovou lepší atmosféru, že nás to dohnalo až k slzám. Toho dobráka, který tam odpálil slzák tímto pozdravuju :-) Nicméně díky téhle akci jsem zjistil, že víc tíhnu k akcím v lese, protože motat se s M 16 po budově fakt není nic moc, než se člověk otočí... Holt SWAT a jim podobní vědí, proč používají Hecklery. 

Měl jsem tu čest zúčastnit se Military party v Běštíně, kterou pořádal právě výše zmiňovaný Hoblík. Tímto mu letí po drátech dík za roli DJ, které se zhostil skutečně veeelmi dobře a donutil dokonce i mne vylézt na parket a vyplodit několik tanečních kreací. Z tanečních partů musím vyzdvihnout zvláště fenomenální výkon Vítka z 25. pěší, který tančil celý večer jako bodnutý včelkou (snad ne mořskou) a zejména na jeho tanec na barové stoličce budu vzpomínat (a určitě nejen já, že Marťas?) ještě dlouho. Celý večer byl fajn a takhle nějak to skutečně mohlo vypadat v 68´ někde v Saigonu. jak jsme se tam shodli, chyběly jen sličné asijské prostitutky, ale jejich funkce se poměrně zdatně zhostila nějaká místní děvčata....

Hoblíku dík, bylo to super

Od této doby už uplynulo spousta dní a akcí, na kterých jsem byl nejen já, ale i noví členové Butch,Peters,Jirka(zatím v přijímací lhůtě, stali jsme se členy airsoftové asociace, nashromáždili jsme spoustu vybavení,  podílíme se na organizování celoroční hry a k vidění jsme byli i v televizi a míme za sebou natáčení dvou filmů v uniformách. Musím říct, že nás to baví čím dál tím víc, už jen proto, že jsme poznali hodně nových a pohodových lidí.

        HOME