1. brigáda měla svoje hnízdo v Tay Ninh. Disponovala vrtulníky OH 13, poté byla vybavena mixéry OH 6, které byly mezi piloty nesmírně oblíbené pro svoji pohyblivost a ovladatelnost. Pátrači létali většinou jako dvojice, buď bílé : dva Loache, které se vzájemně kryly, nebo růžové : Loach a bitevník Huey, častěji ale Cobra. Posádku tvořili dva lidé : pilot a pozorovatel, který zároveň plnil funkci dveřního střelce a někdy i ,,bombometčíka".  Ta spočívala v tom, že z klasických ručních granátů se veleopatrně vytahaly pojistky a poté se navlékly na drát jako korále. Nad bunkrem pak stačilo vystrčit drát ze dveří a granáty se sypaly dolů...

Do výzbroje posádek patřily osobní  zbraně (revolver ráže 38, nebo automatická 45), potom nesmrtelná M 16, místo které ale raději vozila spousta lidí ukořistěné ruské AK 47, protože do Loache se lépe vešly a prý byly i spolehlivější. Pozorovatel většinou disponoval kulometem M 60, zavěšeným na tzv. opičím popruhu a zásobou značkovacích granátů, dýmovnic, granátů s fosforem, event. se slzným plynem apod. Oblíbenou zbraní byl také granátomet M 79, šikovná malá jednoranná zbraň.

Pilot měl kromě řízení vrtulníku na starosti tři vysílačky UHF, VHF, FM, pro komunikaci se svým křídlem, pozemními jednotkami a palebnou podporou, nebo letectvem. Zřejmě žádná sranda....

Malý Loach byl vybaven šestihlavňovým rotačním kulometem Gatling s kadencí 4000 ran za minutu. Zaměření bylo velmi obtížné, protože se muselo hýbat s celým vrtulníkem, což vyžadovalo hodně času a navíc se tím omezovalo palebné pole pozorovateli.Piloti používali jako zaměřovač kroužek nakreslený mastnou tužkou na bublině. Objevily se pokusy namontovat na Loach lafetu pro odpalování raket, ale záhy se od toho upustilo, protože po odpálení rakety měl vrtulník tendenci se roztočit a navíc zvědové většinou operovali velmi nízko nad zemí, takže raketa se cestou buď vůbec neodjistila, nebo výbuch pokropil bublinu střepinami, pokud byl cíl příliš blízko.

U kavalérie se většinou nenosilo hodnostní označení, protože nepřítel se rád zaměřoval na důstojníky a místo klasických jmen se posádky oslovovaly volacími znaky.Disciplína u jednotek pátračů byla poněkud volnější než jinde, protože velení si bylo dobře vědomo, že vojáci jsou tu dobrovolně a úmrtnost je zde několikanásobně vyšší než jinde. Na uniformách proto bývalo pouze označení divize a jednotky. Také místo kousavé a pro tropické podnebí příliš teplé nomexové kombinézy bylo mnohem pohodlnější nosit klasické maskáče. Ovšem při havárii...

Ke konci války začaly do Vietnamu posílat nové vrtulníky typu Kiowa. Na tento stroj se názory dost různí, někdo si ho nemohl vynachválit, ale našlo se i dost pilotů, kteří ho kritizovali pro nízké manévrovací schopnosti.

Netroufám si rozebírat psychickou stránku létání deset metrů nad zemí, protože jsem to nezažil, ale kdo má zájem, ať si přečte třeba knihu Toma Smithe Snadný cíl, která vyšla v nakladatelství Klokan a je hodně čtivá a myslím, že dost přesně mapuje vývoj myšlení bojového pilota.

  HOME